Debata KFA: Ambasadorství v praxi s Radkem Jašíčkem a Ondřejem Svačinou

Petr Schwank: Já vás tady vítám ještě jednou. Teď přichází na řadu ta podcastová část nebo respektive taková ta podcastově debatní část, protože to, co tady teď společně vyrobíme, tak je debata, která právě podtrhne takový to ambasadorství v praxi, řekněme, tak jak jsme se o tom bavili v tom předchozím segmentu, tak teď bychom si to měli uvést do praxe. A právě z toho důvodu jsou tady tihle dva pánové. Já vím, že vy už jste se s nima asi pravděpodobně stihli představit tady jak jste, ale pro ty, co sledují támhle skrze kamery nebo poslouchají v rámci klubu firemních ambasadorů, tak já vám je představím. Ondřej Svačina, dobrý den.

Ondřej Svačina: Dobrý den a děkuju za pozvání.

Petr Schwank: A Radek Jašíček, Radku, dobrý den.

Radek Jašíček: Dobrý den. Také děkuju za pozvání.

Petr Schwank: A něco málo o nich. Ondřej je jednatel a spolumajitel společnosti Meffert ČR, české dcery německé rodinné společnosti Meffert, jednoho z evropských lídrů v oblasti barev, omítek a zateplovacích systémů. A co je zajímavé, tak to je, že ta jeho pozice nevznikla tak takzvaně jako od stolu, že by do firmy přišel. On si totiž vystřídal a prošel hned celou řádku rolí od skladu přes míchárnu a logistiku až po obchod. Díky tomu dneska detailně rozumí tomu, jak firma funguje v každodenní praxi a dokáže jí řídit neefektivně, ale i s respektem k lidem, kteří ji tvoří. My samozřejmě zároveň dlouhodobě spolupracujeme na budování jeho osobní značky a to teda především skrze LinkedIn a hostování v podcastu Buduj značku, kde právě sdílí zkušenosti z praxe a třeba i pohled na vývoj ve stavebnictví. A Radek Jašíček je CEO České pobočky společnosti Güdel, švýcarského výrobce vysoce přesných strojních komponent a jednoho z lídrů v oblasti lineární robotiky a průmyslové automatizace. Ve společnosti Güdel působí víc než 13 let a celý svůj profesní život má úzce spjatý právě s touto značkou. No a dlouhodobě se věnuje rozvoji robotiky, automatizace a jejich praktickému dopadu na průmyslovou společnost a je spolumoderátorem odborného podcastu „Podcast“, kde společně s dalšími lídry oboru popularizuje moderní technologie a propojuje svět techniky s lidskými příběhy a samozřejmě s roboty jako takovými. Támhle je mimochodem vizitka podcastu, kdybyste se chtěli podívat, tak támhle si ji můžete vzít. Tak já začnu takovou tou otázkou na tu vlastně jako cenu té třeba zakázky nebo obchodu jako takového, jak se vlastně tohleto projevuje třeba i v rámci toho ambasadorství vašeho nebo proč vlastně tyhlety věci děláme. Jde totiž o to, že ono se asi i v těch vašich oborech nějakým způsobem proměnilo to, kdo získá zakázku. Tak jenom jestli bysme mohli chvilku povídat tady o tomhle. Kdo je vlastně dneska, Ondro, tím vítězem těch výběrových řízení a podobně? Vidíte tam třeba nějaké společné jmenovatele?

Ondřej Svačina: Tak úvodem děkuju za hezké představení. Souhlasím. Vztahy, mít dobrý vztahy a v podstatě za mě být velmi dobrý partnery a bejt být vzájemně partneři na tý zakázce, na v tom daným projektu, na kterém spolupracujem, ne aby to bylo jednostranný, kdo urve ten obchod, ale abysme opravdu na těch zakázkách spolupracovali. A to je pro mě v zásadě na jednu stránku se to může říkat jako, že to je samozřejmost, ale ono v realitě to úplně ta samozřejmost není.

Petr Schwank: Hm. Radku, máte na to podobný pohled?

Radek Jašíček: No, kdo tu zakázku získá? Vlastně v tom oboru, kde já působím, to je průmyslová robotika. Tak to je vlastně čistě o zvyšování efektivity výroby, tak aby ten výrobní podnik, kde se dodá to naše zařízení, měl vyšší marže. To je vlastně všechno. Takže to, za jakou řekněme cenu tam to zařízení, tu linku, která bude něco vyrábět efektivněji, my nebo ten náš partner dodá, tak to je samozřejmě jeden z klíčových prvků. A není to prvek jediný. Kdyby to byl prvek jediný, tak pravděpodobně tady nesedím, protože jsem zástupce, jak bylo zmíněno, vlastně švýcarské výrobní firmy. Není tajemstvím, že Švýcaři nevyrábí nejlevnější zařízení na světě. Takže pokud by to tak bylo, tak pravděpodobně asi do toho průmyslu toho moc nedodáme. Takže těch faktorů je tam víc. Jedním z těch klíčových faktorů je právě ta důvěra, protože představte si to tak, že my nebo naši partneři staví zařízení nebo linky, které jsou řádově ve stovkách tisíc, milionech euro, že my nebo naši partneři staví zařízení nebo linky, které jsou řádově ve stovkách tisíc, milionech euro. Je to extrémně komplexní věc, která se skládá z desítek, stovek různých komponentů a vy potřebujete partnera, který to opravdu dokáže dát dohromady, dokáže to rozběhnout tak, aby to vlastně dokázalo vyrábět bez problémů, protože na tom stojí výroba například automobilů. Takže jedna věc je, kolik to stojí, ale ta druhá věc je, jestli opravdu jako ten partner, který to s náma dělá, tak jestli to dokáže zrealizovat. Takže to budování té důvěry je tam zásadní. Když já jsem se vlastně díval na to, kolik těch projektů jsme realizovali historicky opakovaně se zákazníky a s partnery, se kterýma jsme spolupracovali ne jednou, ale několikrát, tak je to většina, je to více než 50 %. Takže ano, cena určitě je důležitá, ale není to ten klíčový, řekl bych, že to ani není ten klíčový prvek. Je to jeden z důležitých, ale není to ten klíčový prvek.

Petr Schwank: Ta důvěra je asi naprosto zásadní, i jak to zmiňujete. My se k ní dostaneme tak trochu oklikou, jo, protože tím, jak oba dva působíte i v tom virtuálním prostoru, tak mě by zajímaly nějaké motivace, které zatím vlastně jsou. Možná Radku, začnu teda tady tentokrát u vás, protože vy jste v tom už poměrně dlouho namočený, takže co vlastně bylo zatím takovým tím rozhodnutím, že nebudu prostě jenom chodit a prodávat stroje, dejme tomu, nebo nějakou technologii, ale budu o tom i mluvit. K něčemu mi to asi pravděpodobně pomůže.

Radek Jašíček: Mhm. No, tak to vlastně bylo, že jsem chodil a mluvil jsem o tom, potom přišel covid a už se tolik chodit nedalo, takže samozřejmě jsem hledal nebo všichni jsme hledali nějaké cesty, jak být vidět na tom trhu, ale zároveň jsme byli v té situaci, že jsme se nebyli schopni s těma zákazníkama potkávat tak často, jak bysme si asi přáli. Takže jsem vlastně začal nejdříve používat využívat LinkedIn. To byly ještě takové ty doby, kdy stačilo napsat příspěvek na LinkedIn a najednou jste byli LinkedIn Star, protože jste měli desítky tisíc shlédnutí a tak dále. Řešily se právě tady ty metriky. Byli různí LinkedIn guru, kteří říkali: "Tohle máte dělat, tohle nemáte dělat." To bylo někdy kolem toho roku 2021, 22. Postupně mi z toho vykrystalizovalo to, že jenom být na tom LinkedInu a dávat tam nějaké příspěvky... v podstatě dneska to může udělat každý, protože máme chat GPT, když jste dyslektik a dysgrafik, tak dokážete na tom LinkedInu příspěvek dvakrát, třikrát týdně dát. Takže je to spíš o tom, jakou přidanou hodnotu tam ten člověk dává. Takže jsem vlastně hledal formáty, které by se daly použít. A ten první formát byl, že jsem začal vlastně u našich zákazníků, to znamená firem, které mají tady ty komplexní zařízení, roboty a linky, tak jsem vlastně u nich začal natáčet takové factory tour a to jsem potom vlastně zveřejňoval v rámci delších a kratších formátů na LinkedInu. To se v rámci tady té komunity relativně ujalo. No a na to jsme potom vlastně navázali ještě s kolegou, teď spolumoderátorem, jsme navázali na projekt „Podcast“, kdy jsme vytvořili podcast o robotice, kde si zveme experty a osobnosti z robotiky, nejenom z té průmyslové, celkově z robotiky, kteří nám vlastně potom říkají ten svůj pohled na to, co se v té robotice děje a kam to bude směřovat dál. Takže vlastně bylo to spíš o hledání těch formátů a z toho potom i to, že když dnes mluvím s někým z té robotiky, tak samozřejmě je to velký benefit, že můžu například navázat na to, co jsme říkali ve třetí epizodě o bezpečnosti robotů. On zrovna řeší právě tady tohle téma.

Ondřej Svačina: Za mě, jak jsme v tom stavebnictví, tak v tom stavebnictví, já tomu občas říkám trošku, že je to takovej sprostej obor a bývá tam hodně takovejch lží, polopravd, pomluv, tak je tam toho hodně a díky tomu, že v podstatě spojím s naší firmou můj obličej a nějakým způsobem vystupuju, ideálně na tom LinkedInu, tak dávám tu moji hlavu na ten špalek, že prostě to, co říkám, tak jak máme třeba nastavenou nějakou marketingovou kampaň nebo tak, jak mluví naši projektoví manažeři, tak že to bude i realita. A já vlastně díky tomu ať před tou kamerou nebo při nějakým tom vystupování, tak já se snažím, nebo se snažím... já říkám úplně to samý, to co jak vystupujem a díky tomu v podstatě dávám opravdu tu hlavu na ten špalek, že to tak bude a chci si za tím stát, aby to tak bylo. Tak jak vystupujem, tak jak fungujem, co přinášíme za partnerství na tý daný zakázce, tak prostě chci, aby to tak bylo.

Petr Schwank: S jakými pocity jste do toho vstupovali? Teď myslím s tím, přesně, když si vypůjčím tu frázi, že budete dávat tu hlavu na špalek. Najednou prostě už tam vstupujete tím vlastním jménem. Člověk se nemůže úplně zaklínat logem, nebo nějakou firemní historií. Prostě jste tam vy osobně, a buď se to povede nebo nepovede. Tak jaké pocity jsou s tím třeba spojené, Radku?

Radek Jašíček: No, ze začátku určitě ty pocity byly takové jako smíšené, zvláštní. Ono když říkáte, že člověk tam potom jde s tím vlastním jménem... já jsem to tak třeba úplně nevnímal, protože tím, že jsem vlastně spojený s tou firmou a vystupuji i když jako ředitel České pobočky, ale pořád v rámci té firmy, tak nemůžu být úplně nekonzistentní vůči tomu, jak se profiluje ta samotná firma, jo. A ono to tak asi bude u těch všech větších firem, protože jste vlastně nějakým způsobem nositel toho, možná těch hodnot, možná té kultury, možná vlastně toho vnímání té značky. Já jsem sice ve firmě teď už 13 let, ale ta firma je na trhu 70 let, takže je tam nějaká historie, je tam vlastně nějaké dědictví, nějaký odkaz a to já úplně nemůžu ignorovat. Takže tímhle jsem byl trošku svázaný, ale zároveň dovedete si asi představit, že švýcarská firma je spíš konzervativnějšího ranku a ono, aby se člověk prosadil na těch sociálních sítích, tak nemůže být zas tak úplně extrémně konzervativní. Takže byl tam určitý takový jako nepoměr toho, co já jsem třeba chtěl a co jsem si myslel, že můžu. Takže z tohoto pohledu tam byla nervozita na začátku. Na začátku řekněme tady toho ambasadorství na tom LinkedInu. Ono potom vlastně postupem času si ty hrany trošku otupí, takže teď už bych řekl, že je to zase trošku někde jinde. Teď v podstatě tady s tím projektem Podcast, tak to byla taková nová kapitola, protože on to vlastně tak úplně jako není firemní podcast. On je to jako náš společný projekt mě a kolegy spolumoderátora, který je podporovaný našimi firmami. Takže je to něco mezi. Je to takový hybridní projekt a tam samozřejmě více či méně narážíme na to, co je nebo co není ještě pod tou značkou té firmy a co už vlastně je naše vlastní iniciativa. Takže člověk se s tím pořád tak nějak jako trošku potkává.

Petr Schwank: On to ne každý samozřejmě řeší, protože ne každý má třeba majitele v tom prostoru toho DACHu. Ale i tak si myslím, že to může být docela zajímavá otázka. Jestli člověk opravdu vstupuje do nějakého názorového střetu s mateřskou firmou a jak velký ten střet může být. Ondro, bylo to tak i u vás?

Ondřej Svačina: Naštěstí my máme mateřskou firmu v Německu. Takže tam taky musím potvrdit, že existuje určité nalajnování a ne úplně velká chuť experimentovat. Ale díky tomu, jakou důvěru jsem si u nich získal za těch zhruba 24 let, tak jsem dostal i důvěru v rámci vystupování na českém a slovenském trhu. A co mě těší nejvíc, je to, že se nás začínají ptát, jak to děláme.

Radek Jašíček: U nás to bylo podobné. Na začátku tam byla určitá skepse. Pak jsme na jednom meetingu porovnávali čísla z LinkedInu a moje osobní čísla byla vyšší než firemní. To otevřelo diskusi a postupně se to dostalo i na strategickou úroveň. Dnes už se mě ptají na názor i v rámci brandingu.

Petr Schwank: Zmiňovali jste důvěru. Jak dlouho trvá ji vybudovat?

Ondřej Svačina: Je to proces. U mě bylo zásadní projít si firmou od začátku. Další klíč je nelhat, neohýbat pravdu a otevřeně řešit problémy. To trvá roky, ale vyplatí se to.

Radek Jašíček: Já to vnímám jako organický proces. Není to o jedné myšlence, ale o postupném vývoji. Pamatuju si moment, kdy jsem viděl generálního ředitele Škoda Auto, jak vystupuje lidsky a autenticky. To byl pro mě velký moment pochopení, jak má ambasadorství fungovat.

Petr Schwank: Co je pro vás za hranou?

Radek Jašíček: Například sdílení velkých chyb, které by poškodily zákazníka.

Ondřej Svačina: Pro mě je to nepomlouvání konkurence. To je absolutní hranice.

Petr Schwank: Pomáhá vám to v náboru?

Ondřej Svačina: Ano, výrazně. Lidé už vědí, do jakého prostředí jdou.

Radek Jašíček: U nás to není primární cíl, ale efekt tam je.

Petr Schwank: Co byste doporučili těm, kdo začínají?

Radek Jašíček: Ujasnit si cíl a hodnotu. V době AI je jednoduché tvořit obsah, ale těžké je být relevantní.

Ondřej Svačina: Autenticita. Lidé poznají, když to není opravdové.

Petr Schwank: Na co se těšíte do budoucna?

Ondřej Svačina: Na další vývoj a improvizaci.

Radek Jašíček: Na moment, kdy budeme mít v podcastu humanoidního robota jako hosta.

Petr Schwank: Já vám děkuju za rozhovor.

Hosté: Děkujeme.